Polyamorie je moderní způsob soužití několika jedinců živočišného druhu homo sapiens, kteří v sobě našli zalíbení. Jednou se vyspí jeden s tou, pak zase s oním, potom se pro změnu onen vyspí s tamtou a všem to tak vyhovuje.
Trochu mi to připomíná něco, o čem jsme se učili dávno ve škole, totiž život v pravěku. Tehdy prý v tlupách z doby prvobytně pospolné neexistovaly páry a muž měl sex s tou ženou, kterou si zrovna odchytil. Rozdíl spočívá pouze v tom, že v současné korektní době si při polyamorii ke spáření neodchytávají muži ženy nýbrž muže a naopak ženy si volí jedince libovolného pohlaví.
Vraťme se však z pravěku do mnohem bližší minulosti, konkrétně do doby těsně před nástupem polyamorie a ukažme si zastaralá schémata, podle nichž mnozí lidé nemoderně žijí ještě i dnes. Tito lidé řeší vícenásobné vztahy celkem jednoduše. Pokud je někdo nespokojený ve svém manželství například proto, že mu jeho protějšek nedopřává dostatek sexu nebo že má doma semetriku, se kterou se nedá vydržet, případně nesnesitelného protivu, hrubiána a bručouna, prostě si najde milenku. Respektive milence. Mnohdy se to provalí, pálí se mosty, lidé se rozvádějí a utíkají ke svým milenkám, aby z nich udělali manželky a posléze utekli i od nich k milenkám dalším. Totéž platí pochopitelně i v opačném pohlavním gardu. Prostě z toho jsou rodinné průšvihy, které nejvíc odnášejí děti.
Najdou se však i světlé výjimky, ve kterých to funguje bez problémů, jednu takovou si ukažme na příběhu pana Rudolfa. Doma má ambiciózní manželku, pro kterou je kariéra na prvním místě, po kariéře následuje všechno ostatní a na Rudolfa zbývá až poslední místo. Nicméně on není rozváděcí typ, nechce, aby zánikem manželství trpěly děti, které si s manželkou stihl pořídit, když na něj v jejím žebříčku hodnot náhodou párkrát vyšla řada a které tak jako tak vychoval z velké části právě on. A tak se se svou milenkou, kterou si ke kompenzaci psychického i fyzického strádání pochopitelně našel, hned z kraje domluvil, že se nikdy nerozvede, jejich vztah zůstane navždy vztahem vedlejším a zcela utajeným. Milence to kupodivu vyhovuje, neb je sama rozvedená, utajování vnímá jako dobrodružné zpestření a dalšího chlapa do baráku už nechce. Tedy ne do baráku, ale do maličké pronajaté garsonky, kam se přesunula poté, co ji její exmanžel zdárně oškubal. Pokud je mi známo, tak tímhle způsobem funguje Rudolfův milostný trojúhelník zdárně už celou řadu let. Kupodivu vnáší i určité pročištění do Rudolfova manželství, neb on nachází naplnění svých potřeb u milenky a na manželku stran sexu a pozornosti jako takové zdaleka tolik nedoráží jako dřív. Nakonec o možnostech pozitivního vlivu mileneckých vztahů na manželství hovoříval i profesor Plzák, a to už byl panečku nějaký odborník v oboru techtlí a mechtlí.
Možná teď budete mnozí z vás tvrdit, že nevěra je v každém případně špatná a že nic takového jako je případ pana Rudolfa nemůže zdárně fungovat, protože se to tak jako tak jednou provalí. Ať už na to máte názor jakýkoli a Rudolfa s jeho milenkou zavrhujete nebo jim naopak fandíte, zkuste si teď společně se mnou představit, jak se příběh našeho milostného trojúhelníku může odehrávat v kulisách dnešní moderní polyamorie.
„Helenko, nevadilo by ti, kdybychom si sem k nám nastěhovali Jiřinku?“ Obrátí se jednoho krásného dne pan Rudolf na svou manželku. „Víš, já ji miluji a moc bych si přál, abychom tady žili všichni tři společně.“ Paní Helenka nevnímá, neb je zabrána do své práce. Zaslechne pouze slovo „miluji,“ zbystří a nechá si otázku svého manžela ještě dvakrát zopakovat, než jí dojde, oč mu vlastně kráčí. Krátce se zamyslí, a pak jakožto moderní žena, která si je vědoma své pokrokovosti, odpoví: „Ale jistě, miláčku, pokud mě to nebude vyrušovat od práce, klidně si ji sem vezmi a dělej si tady s ní, co chceš. Poté co se děti odstěhovaly, je tady v mém bytě místa dost.“
Rudolf toto oznámí své milence Jiřince, která jeho pozvání ke spolubydlení v polyamorii s manželkou Helenkou přijme s povděkem. Sice tak přijde o bonus dobrodružnosti v utajení, ale ten s radostí oželí, protože za a) se bude moct vystěhovat ze své nevalné garsonky do lepšího a za b) bude mít možnost s Rudolfem častěji spát, což ji kupodivu i po těch létech stále baví.
Jiřinka se tedy přistěhuje k Rudolfovi a Helence, začne polyamorní soužití, které nějaký čas funguje ku spokojenosti všech tří zúčastněných. Rudolf trávívá noci u Jiřinky v bývalém dětském pokojíku, odděleným jen tenkou příčkou od ložnice, ve které zůstala Helenka sama. Celkem pravidelně ji budí milostné dovádění těch dvou, tedy zejména Jiřinčiny hlasové projevy, neb tato dáma je odevždy při sexu dosti hlučná. V Helence to kupodivu probudí dávno zasuté touhy a ona si najednou uvědomí, že by si navzdory vší své pracovní vytíženosti chtěla občas také užít. Vědoma si skutečnosti, že v polyamorním vztahu se nežárlí, se v klidu a bez přítomnosti Rudolfa domluví s Jiřinkou, že si ho bude pravidelně jednou za týden brát do ložnice pro své potřeby.
Nějaký čas je Rudolf šťastný, protože s Jiřinkou spí prakticky denně a k tomu navrch si to každý pátek pro změnu rozdává s Helenkou. Jenomže celkem záhy mu začnou docházet síly, cítí, že by potřeboval sexuálně vypřáhnout, ale moc příležitostí k tolik potřebnému odpočinku nemá. Leda tak v období, kdy mají obě dámy své dny zároveň, což se vzhledem k pravidelnosti jejich menstruačních cyklů, navozené hormonální antikoncepcí stává pouze pár nocí za měsíc.
I rozhodne se náš ubohý Rudolf k zoufalému kroku, poprosí svého šéfa v práci, aby ho poslal na měsíční stáž do sesterské firmy, sídlící na samém okraji Evropy. Šéf je člověk uznalý, Rudolfovi vyhoví, tento odletí a v maličkém městečku na jihozápadě Irska s povděkem odpočívá od svých domácích polyamorních milostných povinností.
Čtrnáct dní po Rudolfově odjezdu dokončí Helenka rozsáhlou vědeckou práci, na které dělala půl roku. Zaklapne notebook a náhle se ocitne v realitě vlahého večera. Vzpomene si na Rudolfa a napadne jí, že by si na jeho počest mohla otevřít irskou whisky, kterou mají v domácím baru. Odvedle zaslechne zvuk vysavače, kde se Jiřinka snaží luxováním zaplašit svou už delší čas neukojenou sexuální potřebu. Helenku napadne, že pít ve dvou je příjemnější, než pít v jedné a pozve Jiřinku, aby si tu whisky dala s ní. Po pár sklenkách polyamorní moderně smýšlející roztouženou Jiřinku napadne, že když nemá po ruce Rudolfa, mohla by si to rozdat s Helenkou. Helenka dílem pod vlivem irské whisky a dílem z pocitu uvolnění po dokončení své veledůležité rozsáhlé práce kupodivu souhlasí, a ty dvě nakonec skončí v posteli.
Ráno se Helenka s Jiřinkou shodnou, že to bylo fajn, prožily nový a neotřelý zážitek, kterému chybělo jen jediné, cosi tvrdého, čímž ani jedna z nich nedisponuje. Jiřinka prohlásí, že to není žádný problém, protože to tvrdé se dá snadno pořídit v sexshopu, a jelikož je ženou činu, tak to hned týž den zakoupí. Další noc dámy poznají, že to umělé tvrdé je daleko spolehlivější než to Rudolfovo přirozené tvrdé, které poslední dobou stejně už nefungovalo tak dobře jako dřív. Po několika dalších společných nocích dospějí dámy k definitivnímu názoru, že jakožto duhově pokrokové ženy ke svým sexuálním aktivitám vlastně už Rudolfa vůbec nepotřebují a bohatě si vystačí samy.
Inu, celé to nakonec nemůže dopadnout jinak než jako v klasické shakespearovské tragédii. Rudolf se vrátí z Irska sexuálně odpočatý a celý natěšený na obě své polyamorní partnerky. Helenka ho však uvítá vyhozením ze svého bytu se zdůvodněním, že už je tam nadbytečný. Rudolf se dá ze žalu na pití, jest vyhozen z práce pro neplnění povinností, přesune se do kolonie bezdomovců u řeky a jedné pošmourné větrné noci totálně opilý spadne do Vltavy a utopí se. Pro Jiřinku přestane být duhové sexování s Helenkou něčím novým a neotřelým a navíc ji začnou trápit výčitky svědomí za Rudolfa. Odejde od Helenky a znovu si pronajme nuznou suterénní garsonku, neb na víc nemá. Je zimní večer, vše na ni padá, smutná a zoufalá vzpomíná na svého milence, který její vinou zahynul. Napustí si vanu, vleze do vody a podřeže si žíly. A Helenka? Zůstane sama v rozlehlém bytě a nezbyde jí nic jiného než její skvěle rozjetá kariéra. Minulá vědecká práce má obrovský úspěch, nabírá si tedy další a další, pracuje na několika najednou, nemá čas na jídlo, nespí, je totálně přetížená a nakonec ji postihne fatální infarkt.
Leč nelekejte se, milí čtenáři, polyamorní vývoj našeho příběhu byl pouze smyšlený. Ve skutečnosti jsou Rudolf s Helenkou a Jiřinkou normální nemoderní, nekorektní a navíc neduhoví lidé, kteří jsou názorově sto let za opicemi a jež by taková šílenost nenapadla ani ve snu. A tak táhnou svůj milostný trojúhelník vesele dál a dál, Helenka pracuje, Rudolfa zanedbává a ten si s Jiřinkou tajně vynahrazuje vše, co mu doma chybí. Držme jim palce a odpusťme jim, že mají své hříchy a nejsou ideální, vždyť kdo z nás je bezchybný?
