„To je ale pěkná ženská, ta by se mi šikla do náručí a do postele,“ pomyslel jsem si hned, když k nám Magda nastoupila do firmy. Můj parťák Lojza odešel do penze a já vyfasoval místo něj tenhle výstavní kousek v ženském vydání.
Tedy výstavní kousek, možná jak pro koho, protože Magda byla taková maličká kulička hodně při těle, ale mně se prostě strašně líbila. Jenomže ono to s tou postelí nebylo zas tak jednoduché, protože Magda byla vdaná. Jo, samozřejmě, že jsem ji naťuknul, jestli by si jako přece jen nedala říct. Načež ona mě jako správná zadaná paní vykázala do patřičných mezí a mně došlo, že pokud od ní budu chtít víc než pracovní partnerství, tak to bude leda tak kamarádství. A já si řekl, že jako proč ne, bude se mi na ni hezky koukat, přece nemusím mít vždycky všechno a nějaká naděje tady bude pořád.
No jo, vážení, jenomže ona to Magda neměla vůbec snadné. Znáte to, člověk jí přeje jen to hezké, ale když vidí, že ona má místo toho hezkého pouze to ošklivé, tak mu to přijde líto. Ale teď mi asi nerozumíte, o čem mluvím, že jo? O jednom z nehnusnějších svinstev, jakých je člověk schopen, o domácím násilí, bohužel. O hrubostech, kterých se na Magdě dopouštěl její manžel a které byly na začátku „pouze“ slovní. Jakmile jsme se trochu oťukli, Magda si ve mně našla vrbu a já byl rád, že jí můžu pomoct aspoň tím, že ji vyslechnu a trochu to s ní proberu.
Řeknu vám příklad. Magdě se jednou tak úplně nepovedla večeře, trochu to přesolila, to se holt občas stane asi každému. Druhý den přišla do práce s uslzenýma očima, řekla, že ten její do toho jídla jenom ďobnul, poslal jí natvrdo do… no však víte kam za to, že mu neumí ani uvařit, sebral se a odkráčel do hospody. Vrátil se dočista vožralej, Magda už spala, tak s ní zacloumal, aby ji vzbudil a seřval, jaká je nemožná, líná a hnusně tlustá, že se na ni nemůže koukat a že udělal chybu, když si ji vzal. Stačí vám to?
Chtěl jsem ji trochu rozveselit a zeptal se jí, proč se nerozvede, že čekám ve frontě a jakmile na mě dojde řada, budu ji nosit na rukou. Magda se na mě smutně usmála, řekla mi, že je to ode mě hezké, i když to možná myslím jen v legraci, ale že nemůže. Na rozvody si nepotrpí, navíc je těhotná a doufá, že až se to dítě narodí, tak se ten její změní. Pomyslel jsem si, že jak je krásná, tak je naivní, ale nahlas jsem jí to pochopitelně neřeknul.
Když odešla Magda na mateřskou, zůstali jsme v kontaktu, volali jsme si a ještě než se jí to narodilo, stihnul jsem ji párkrát vytáhnout na kafe. Bylo to vlastně pořád stejné, ona se mi svěřovala se svým domácím trápením, trochu se jí tím ulevilo a já byl rád, že pro ni můžu udělat aspoň tohle. Navíc jak přibírala v těhotenství, tak mi přišla ještě hezčí, a to si pište, že jsem si to před ní nenechal pro sebe.
Jenomže pak jsme měli utrum. Nejdřív jen s tím kafem, protože Magda na to po narození malého Míši už neměla čas. A zanedlouho poté prakticky i s telefonováním, protože ten její hrubián zůstával doma na home office a měl jí pořád na očích. Jak byl pořád doma, tak byl na Magdu čím dál, tím hrubější a ona mi říkala, že už jí párkrát jednu vrazil, zvlášť když se doma víc napil.
Hodně jsem o tom přemýšlel a pak jsem se rozhodnul, že jí něco nabídnu. „Tak moc o tu holku stojíš, že bys ji chtěl i s tím malým dítětem a se vším, co to obnáší?“ Kladl jsem si otázku a nakonec na ni odpověděl, že teda jo, že stran Magdy mi zdaleka nejde jen o tu postel. A tak jsem se jí zeptal, jestli by od něj nechtěla odejít a nastěhovat se ke mně. Poděkovala mi, řekla, že už ji taky napadlo být se mnou, ale že ještě počká, protože doufá, že to toho jejího chlapa snad jednou přejde a dostane rozum.
***
Teď přeskočím pár měsíců a řeknu jen, že k posledku se to Magdě doma zhoršovalo čím dál víc. Pak přišel začátek ledna, byla noc a mně najednou zazvonil telefon, byla to Magda: „Jirko, prosím tě, seš doma?“ Mluvila přerývaně, poznal jsem, že u toho pláče: „Sedím v taxíku s Míšou před tvým domem, mám s sebou jen pár věcí, můžeme u tebe přespat?“
Jasně, že jsem se vyhrabal z postele a jen tak v županu pro ně běžel dolů. Doma jsem je narychlo nastěhoval do zadního pokojíku, který moc nepoužívám. Magda se mi svěřila, že večer se její manžel tak zřídil, že se s ní napřed vyspal proti její vůli, prý to nebylo zdaleka poprvé. To teda říkám hodně jemně, jak mi to vykládala, šlo spíš o jasné znásilnění, po kterém mu dala facku, načež on vzal malého z postýlky a začal řvát, že jí ho za trest vyhodí z okna z pátého patra. Magda ho uprosila na kolenou, aby to nedělal, on pak nakonec usnul, ona pobrala pár nejnutnějších věcí, rychle zavolala taxík a přijela za mnou. Teda řeknu vám narovinu, dostat toho mizeru do rukou, s chutí bych mu pořádně zakroutil nejen krkem.
„Magdi, jestli chceš, můžete tady s Míšou u mě bydlet napořád,“ řekl jsem jí na to, taky jsem jí pověděl, že jí mám rád, teda ne jen abych ji jako konejšil, ale protože to byla pravda. Zůstala tady u mě i s malým a já se jí snažím vynahradit všechno to příkoří, které měla doma. Jen od začátku mi bylo jasné, že s tou postelí si budu muset ještě chvíli počkat, přece to po ní nemůžu chtít po všem tom sexuálním násilí, kterého se na ní dopouštěl ten zmetek. Tuhle věc jsem tedy nechal na ní, aby mi naznačila až… no, však mi rozumíte.
Magda se před mýma očima dává do kupy, nechci se chlubit, ale vidím, že pomalu začíná být zase šťastná. Před pár dny mi začala dělat takové tajuplné náznaky a včera ráno, než jsem vypadnul do práce, se přede mnou zjevila jen v průsvitné noční košili a usmívala se u toho. Byla to radost pohledět na takovou krásnou ženskou, to vám teda povím. A pak nejednou kolem poledne mi od ní přišla esemeska: „Večer až dám Míšu spát, tak si to spolu v posteli pěkně užijeme, miláčku.“ Asi tušíte, co to se mnou udělalo.
Jo, užili jsme si to, akorát trochu jinak, než jsme si oba představovali. Jak už jsem psal, Magda je nádherně oplácaná kulatá ženská a já taky nejsem zrovna žádné vyžle. Prostě a dobře, jak jsme oba natěšeně hupsli do peřin, tak to ta moje postel pod námi nevydržela a zřítila se s takovým rachotem, že to probudilo malého Míšu, který spal za tenkou zdí. Tak jsme se zase honem zvedli, krátce se tomu zasmáli, Magda odběhla uklidnit synka a já si užíval s nářadím, abych tu zatrolenou postel aspoň narychlo vyspravil a měl kde spát.
Takže co nás teď čeká? Doufám, že hezké společné žití včetně té postele, do které jsem chtěl Magdu dostat od chvíle, kdy jsem jí poprvé uviděl tenkrát v naší firmě. Každopádně pro jistotu koupím novou, nějakou bytelnou, která se pod námi nerozpadne. Jo a taky nás čeká Magdin rozvod včetně žaloby na toho mizeru, který ji tak dlouho trápil. Tak držte palce, moje Magda si to rozhodně zaslouží.
