„Člověče, já jsem úplně v háji. Marušku chytlo to její předjarní luxování auťáku a mezi zadníma sedačkama objevila zapadlej kondom. Teďka mě podezírá, že jsem jí nevěrnej.“
Už když mě Franta zval na jedno na Růžek, bylo z telefonu poznat, že má doma průšvih. Chvíli se nad svým půllitrem ošíval, snažil se klábosit o fotbale, ale když si spletl malý vápno s velkým, tak to vzdal. Vybalil na mě to s tím zapadlým kondomem a nakonec jen odevzdaně mávnul rukou: „No, aspoň, že byl, zaplať pánbůh, zavřenej a nepoužitej.“
„Fakt jsi jí nezahnul, že ne?“ Zeptal jsem se celkem zbytečně.
„Copak jsem blbej?“ Podíval se na mě jako na totálního vola.
Zamyšleně jsem se zahleděl do půllitru: „Franto, nemáš ánunk, jak se tam mohl dostat?“
„Právě, že mám. Dlouho jsem o tom špekuloval a na nic jinýho jsem nepřišel. Je to tak měsíc, jel jsem ze služebky a vzal párek mladejch stopařů. Víš přece, že to mám od Marušky zakázaný, ale oni tam stáli uprostřed polí v tý kose, tak mi jich přišlo líto. Muckali se mi vzadu v auťáku, pořád si něco šeptali, jakože se hrozně těšej domů. On se jí ptal, jestli něco má, ona štrachala asi v kabelce a řekla, že jó. Já je moc neposlouchal, abych z nich nebyl rudej až za ušima. Pak jsem je vysadil na Petřinách, na všechno zapomněl a teprve, když Maruška objevila ten kondom, tak mi to celý docvaklo.“ Franta se dlouze napil a kejvnul na procházející servírku, že jako další půllitr rozhodně ano.
Začal jsem odpočítávat na prstech. Ukazovák: „Za prvý. Od tý doby, co Maruščina kámoška vyhodila z auťáku ňákou lesbu, co ji chtěla ošahávat, máš se stopařema utrum.“
Prostředník: „Za druhý. Kdybys jí to teď přiznal, tak ti napřed vynadá, pak si to rozmyslí a bude tvrdit, že sis to vymyslel.“
Prsteník: „Za třetí. Co vím, tak Maruška normálně není žárlivá. Teď ji to zmátlo a sama by nejspíš moc ráda, kdyby se to vysvětlilo ňák bez průseru, že jo?“
Franta se zatvářil skepticky. „Honzo, to je sice od tebe moc hezký, žes nás tady tak rozebral, ale mně je to houby platný. Něco lepšího bys tam náhodou neměl?“
„Franto, já nevím. Možná měl, ale netuším, jestli to vyjde. Jestli to chceš risknout, nech to na mně, a když tě Maruška nakonec vyrazí, budeš holt bydlet u nás. A promiň, že ti předem nic neřeknu, abys to nepokazil. Teď pojď, vypadneme, před Maruškou se tvař jakoby nic a buď trpělivej.“
Franta vykulil oči, ale asi mu nezbylo, než na tuhle podivnou hru přistoupit. Nevěřícně zakroutil hlavou a šel na záchod. Jakmile mi zmizel z očí, vzal jsem ze stolu mobil a vypnul nahrávání, který bylo zapnutý už od toho prvního piva. Pak jsme vyrazili.
***
Večer jsem sednul k počítači a jedný bezvadný blonďatý ženský nádhernejch barokních tvarů poslal krátkej mail s tou nahrávkou:
Ahoj Maruško,
dneska jsme byli s Frantou na Růžku a tohle jsme si tam povídali. Je dost vylekanej, neříkej mu, že jsem si to celé nahrával a za ty stopaře mu nenadávej. Všichni jsme byli jednou mladí a on má holt dobré srdce,
Honza
***
Druhej den mi přišla od Marušky odpověď. Na začátku mi vynadala do manipulátorů, až jsem se vyděsil, že je to v háji a celý jsem to podělal. A posledním odstavcem mě dočista usadila:
„Jo, Honzo, abych nezapomněla, dík za upřímnost. V sobotu večer tě se Soňou budeme čekat, že k nám přijdete na návštěvu. Jen kdybychom dlouho neotvírali, tak mějte chvilku strpení, nějak se nám s Frantou na chvíli vrátilo to dávno ztracený mládí.“
***
Sobotní večer u Marušky s Frantou se vydařil, pokecali jsme, popili vínko a bylo nám fajn. Než jsme šli domů, tak jsem si odskočil a náhodou zaslechnul z kuchyně Maruščin hlas, když holky odnášely nádobí:
„Soni, Frantu mám dávno přečtenýho a od začátku mi bylo jasný, že bych hned poznala, kdyby mi byl skutečně nevěrnej. Jenom jsem byla zvědavá, kde se tam ten kondom vzal, tak jsem ho trochu zmáčkla a čekala, jak se s tím ti naši kluci popasujou.“
A pak se z kuchyně ozvalo už jen tiché spiklenecké „pssst“ od mojí milované.
PS: Příběh se odehrál před rokem.
