Reklama
 
Blog | Jan Pražák

S cizím chlapem v cizí ordinaci

Byl letní večer po horkým dni. Hodiny ukazovaly skoro jedenáct a mně se začaly zavírat oči. Mladá byla za zdí ve svým pokojíku podezřele potichu. Měla tam ten svůj novej objev, tak bylo celkem snadný si domyslet, co asi dělaj.

Nesmělý zaťukání na dveře a pak se objevila dceřina rozcuchaná hlava: „Mami, já mám problém… Vlastně Kuba má problém, potřebovali bychom pomoct.“ Koukala, jako by se jim protrhnul kondom a ode mě teď čekaj, že to nějak napravím.

„Tak spusť, co jste vyvedli.“

„Kubovi je hrozně šoufl. Je celej rozžhavenej, blbě se mu dejchá a dokonce zvracel. Vzala bys nás na pohotovost, prosím tě? My měli oba na plavčáku pár piv, tak nemůžu za volant.“

Ulevilo se mi. Zaplaťpánbůh, zřejmě jenom úpal. Představa, že by dcera mohla bejt těhotná zrovna s tímhle klukem, byla pro mě strašná. Tak hrozná, že se mi o tom dokonce dvakrát zdálo. Ne, že by byl zlej, to kdepák, byl to jen hroznej nekňuba a k tomu dočista levej. Jednou jsem ho poprosila, aby nám dvoum samotnejm ženskejm v bytě vyměnil baterii nad vanou. A víte, jak to dopadlo? No, když udělal z koupelny malej bazén, tak jsem ho od toho radši odehnala.

No nic, Kubu jsme vzaly každá z jedný strany, odtáhly do auťáku a všichni tři jsme vyrazili směr poliklinika. Čekárna skoro prázdná, seděl tam jen jeden zabalenej do šály, co furt pokašlával a smrkal.

„Je tu někdo další?“ Sestřička vystrčila hlavu z ordinace asi po dvaceti minutách. Vzala si od Kuby kartičku a šálu si odvedla dovnitř.

„Mně už je dobře, já chci zpátky domů.“ Ozval se Kuba. Byl celej rudej a žhnul jak přehřátej radiátor.

Dceru mu šáhla na čelo a zamračila se: „Kdepák, miláčku, žádný domů, vždyť se na sebe podívej. Hele, že ty se bojíš?“

„Když já měl odpoledne ty tři piva, doktor to na mě pozná a vyhodí mě.“

„Neboj, já tam půjdu s tebou,“ snažila se ho dcera uklidnit.

„Ježíšmarjá, jen to né.“ Kuba se vyděsil ještě víc. Možná si v tý horečce pomyslel, že jim dá doktor oboum dejchnout. Nebo se najednou před tou svou láskou zastyděl, to fakt nevím.

Jenomže to nebylo zdaleka všechno. Pak obrátil ty svoje zarudlý oči na mě a zeptal se: „Nemohla byste tam jít se mnou vy?“ A já šla málem do kolen, copak je malej a netroufne si tam sám?

Dvéře ordinace se znovu otevřely. Ven vyšla šála, nad hlavou vítězoslavně mávala receptem a zevnitř se ozvalo nekompromisní: „Tak si pojďte další.“

A tak jsme šli. Rudej Kuba a za ním já. Za stolem seděl mladej doktor v brejlích a odmávnul Kubu na židli. Jen krátce na něj kouknul zkušeným okem a hned spustil: „Tak jak dlouho jste byl dneska na sluníčku, mladý pane?“ A strčil mu teploměr pod paží.

Kuba tomu nasadil korunu hned zkraje: „Ale pane doktore, já jsem doopravdy nic nepil… Teda jen tři piva za celej den.“

Doktor na mě upřel dlouhý tázavý pohled, jako by se chtěl zeptat, kdože to vlastně jsem. S Kubou jsme si nebyli vůbec podobný, a tak jsem čekala otázku, jestli jsem jeho matka nebo milenka.

Obrýlený lékař naštěstí jen lehce pozdvihl obočí a upřel svou pozornost zpátky ke Kubovi: „Neptám se vás, kolik jste toho vypil. Máte ukázkový úpal, svlíkněte se, ať si vás můžu poslechnout.“

Kuba na mě vrhl vyděšený pohled a já se radši otočila k oknu. Připadalo mi to celý šíleně trapný. Dělala jsem, že nemůžu odtrhnout oči od světel letadla, který se před několika minutami odlepilo od startovací plochy.

Radši to trochu zkrátím. Sestřička cosi pošeptala doktorovi a ten moudrý muž zřejmě pochopil, že ke Kubovi patří ta mladá, co zůstala v čekárně. Každopádně se radši už na nic neptal, kouknul na teploměr a chvíli se na Kubovi oháněl s fonendoskopem. Na závěr seance mu doporučil klid, hodně nealkoholických tekutin a chladit tělo mokrým ručníkem. Slovo nealkoholických zdůraznil.

A tak jsme vypadli. Cesta domů proběhla za hrobovýho ticha, rušenýho jen spokojeným vrčením motoru. Jo a v jednu chvíli taky hádkou dvou opilců, která k nám dolehla otevřeným okýnkem, když jsme míjeli jakousi pochybnou putyku.

Nakonec to celý dopadlo přece jen dobře. Dcera zřejmě pochopila, že by s tímhle mladíkem žádnou díru do světa neudělala a než se sešel týden s týdnem, vyhodila ho z pokoje i z postele. Vrátila ho do péče jeho rodičů s reklamací, že jde o nepoužitelnej výrobek. A mě tím pádem spadnul obrovskej balvan ze srdce, možná jste tu ránu slyšeli až k vám. A chcete taky vědět, jak to dopadlo s tou baterií nad vanou? Sice jsme s dcerou zůstaly zase samy, ale jsme holky šikovný a hned na druhej pokus se nám ji podařilo vyměnit skoro bez potopy.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama