Reklama
 
Blog | Jan Pražák

Jak otec žaloval dceru kvůli alimentům

Příběh matky Blanky, otce Jindřicha a dcery Lenky předkládám čtenářům stroze popisnou formou bez jakéhokoli přikrašlování. Pouze použiji smyšlená jména, ale jinak se přidržím toho, co mi Blanka vyprávěla.

Vše začalo zhruba před třiceti léty. Blanka si přála dítě, Jindřich s tím nesouhlasil, ona bez jeho vědomí vysadila antikoncepci a otěhotněla. Když mu oznámila, že je v jiném stavu, naštval se, opil se a pobodal ji nožem. Násilnické sklony v opilosti jevil už dřív, ale v menší míře. Následovaly dva soudní procesy, v jednom bylo manželství na návrh Blanky rozvedeno, ve druhém byl Jindřich odsouzen k podmínečnému trestu. Blance se narodila dcera Lenka a byla přiřčena do její péče. Navzdory neslavnému konci manželství umožňovala Blanka Jindřichovi, aby se s dcerou vídal a aby si ji bral na občasné návštěvy k sobě a ke své matce.

Když byla Lenka malá, Blanka jí nikdy nesdělila okolnosti rozvodu, tedy to, že si Jindřich nepřál dítě a že ji kvůli tomu pobodal. Podle svých slov nechtěla, aby si dcera vytvořila vůči otci odpor. Opačným směrem to však bylo jiné. Při návštěvách u otce Jindřich se svou matkou před dcerou její mámu otevřeně pomlouvali. Lence to bylo nepříjemné a vždy se s tím po návratu domů Blance svěřila. Návštěvy dcery u otce a jeho matky zřejmě i z tohoto důvodu časem ustaly.

Jedno však Jindřichovi nebylo možné upřít, alimenty platil vždy včas a v soudem určené výši. Nejprve posílal peníze matce Blance, a když bylo dceři Lence osmnáct (studovala na střední škole), tak je začal posílat jí.

V době, když bylo Lence osmnáct pryč, začala mít ve škole vážné problémy a vyloučili ji. Snažila se to utajit, což se jí dařilo dva měsíce, tedy přes dvě platby Jindřichových alimentů. Pak se to Jindřich dozvěděl dotazem na školu a okamžitě dopisem požádal dceru o vrácení oněch posledních dvou plateb. Dopis se dostal do rukou nejprve matce Blance, ta Jindřichovi poslala Lenčiným jménem požadovaný obnos obratem poštovní poukázkou.

Jindřich z útržku poštovní poukázky poznal Blančin rukopis, tedy to, že mu peníze neposlala dcera, nýbrž matka. Ještě týž den vrátil peníze zpátky s tím, že je nechtěl od ní, ale od dcery. A na dceru podal trestní oznámení, že si od něj nechala posílat peníze, i když už na ně neměla nárok. Proběhlo řízení, dcera peníze otcovi vrátila a zaplatila příslušné výlohy.

Po uplynutí několika dalších roků se Lenka pokusila svého otce občas kontaktovat s tím, že je to její táta a ona se od něj nechce úplně odloučit. Vždy to skončilo nezdarem. Naposledy to zkusila před pár týdny, otec se na ni jako obvykle obořil, že od něj určitě chce nějaké peníze a odmítl se s ní bavit. Blanka tvrdí, že to není pravda a že dcera v dospělosti po otci nikdy nic takového nechtěla.

***

Reklama

Příběh těch tří jsem podal tak, jak jej znám, tedy pouze z vyprávění Blanky, která mě požádala o jeho zveřejnění. Pohled Jindřicha by možná byl poněkud odlišný, nicméně i tak si každý čtenář může udělat obrázek sám.

Na závěr si dovolím dodat jen jedinou poznámku. Kdyby se lidé dokázali aspoň trochu domluvit a navzájem pochopit, ubyla by spousta zbytečných tahanic, nevraživosti, problémů a starostí.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama