Tak rád ho jedl z misky,
a strkal do něj nos,
medu měl plné pysky
a trůn měl plný vos.

Na jeho dlouhém nose,
jenž zářil jako báň,
zalíbilo se vose,
a usedla si naň.

Ten král nehněval se na ni,
ten starý král byl rád,
čechral si bradu dlaní,
a chtělo se mu spát.

Když jednou setmělo se,
a začal padat sníh,
král omluvit se vose,
a třikrát mocně kých.

Ta vosa byla podlá,
ten nevděčný tvor zhrd,
ta vosa krále bodla,
a král měl z toho smrt.

(Vítězslav Nezval – Král a vosa)